Každé plemeno, které se chová v našich chovech zaznamenává ve svém postupném vývoji rozličné změny. Některé jsou k lepšímu a naopak pozitivní vlastnosti se mohou vytrácet.
Králíci plemene Novozélandský bílý byli vyšlechtěni ve třicátých letech 20. Století v USA. Cílem šlechtění bylo plemeno, které při intenzivním výkrmu "ad libitum" bude vykazovat dobré přírůstky ve svalstvu při zachování jemnější kostry a to tak, aby ve stáří 10-12 týdnů dosáhlo hmotnosti 2,5 kg.
Přenos tohoto plemene do Evropy lze datovat rokem 1958, kdy byly zakládány první farmy pro odchov v Anglii a Francii.
Bylo to období, kdy na základě nových poznatků o dietetice králičího masa došlo k průběžnému zvyšování poptávky.
První importy zvířat do ČR je možno zařadit do roku 1960. Mezi prvními chovateli tohoto plemene je označován literaturou chovatel př. Dopita z Hlinska v Č. V počátku ovšem nebylo dovezeno dostatečné množství zvířat a tak jedinci, kteří se dostávali do jiných chovů byli často pářeni s ČA, což bylo ve svém počátku chovu dovoleno.
Bohužel výsledkem byl postupný úpadek typu těla plemene Nb.
Projevovala se hlavně nedostatečná ranost odchovu a jiné rozdělení svalstva. V této době byly velkochovy velmi ojedinělou záležitostí a na druhé straně králičí maso bylo velmi zajímavým valutovým obchodem. Z tohoto důvodu oslovily Drůbežářské závody Kolín prostřednictvím svého ředitele ing. Chalupy chovatele a svolali ustavující schůzi klubu chovatelů králíků masných plemen
( takto vzorníkem označených ). Ing. Chalupa byl prvním patronem klubu, který hlavně přispíval na činnost klubu. Dále byl iniciátorem dovozu plemenných zvířat, které významnou měrou přispěly k rozvoji chovné základny.
Králík Nb na počátku 80 let byl podstatně jiného typu, než jej známe dnes. Vzorník pro posuzování z roku 1973 ( v té době v platnosti ) požadoval tvar těla "typ hruška" tzn. Výrazné osvalení zádě a užší hruď tento tvar těla naopak podtrhávala. Šířka hrudi byla požadována 180 mm a zádě 250-260 mm. Naopak uši v té době byly požadovány 9,5 - 10,5 a max. 12,5 cm. Jelikož na výstavách bylo představováno více jedinců s ušima delšíma, byl nový vzorník tomuto tolerantnější a povolil max. délku 13,5 cm. ( Projevil se možná i vliv ČA - hřích dávné minulosti - povoleno mezi plemenné páření ).
Rámec rovnoměrnějšího osvalení byl tržní požadavek, a proto klub ve svých základních pravidlech nového šlechtění začal toto požadovat a i vzorník pro posuzování králíků z oku 1986 tuto změnu provedl. I když jsem v té době nebyl členem klubu, tak si myslím, že právě klub inicioval tuto změnu, která byla i v souladu s typem králíků, kteří se občas dovezli. Rámec těla byl publikován v klubovém Zpravodaji v roce 1985 a důkladně uplatňován i při typizaci.
V době kdy se v chovech začalo selektovat lepší osvalení hrudí, vznikl nový problém a to tenká hrudní končetina. Podíváme-li se na typizaci zvířat z té doby (1985) pak mnoho zvířat právě vykazuje vadu a3.1 - tj. prošlap hrudních končetin. Bylo proto nutné selektovat zvířata s pevnou až hrubší končetinou. I když se toto částečně dařilo, přesto i dnes se občas objeví prošlap (n2) či minimálně (n1) - tenká končetina. Velkým přínosem pro šlechtění výstavních jedinců byly individuální importy v 80 letech, kdy byla dovezena vysoce kvalitní zvířata ( např. př. Jaroš, Zuda a další).
Velkou expanzi pro zkvalitnění našich chovů jsme zaznamenali po roce 1989, kdy jsme se začali dostávat na zahraniční výstavy, a tak jsme mohli nakoupit v širším měřítku kvalitní chovné jedince. I když ne vždy tomu tak bylo a pro méně znalého chovatele či chovatele, který si koupil levnější mládě to přineslo zklamání, ale ve svém důsledku došlo k ohromnému osvěžení krve.
Velkým srovnávacím testem úrovně byla zejména "Evropská výstava v Brně" v roce 1998, kde členové klubu / 16 členů- chov. Nb/ vystavilo své odchovy, které byly naprosto srovnatelné s tím, co vystavovali chovatelé odjinud ( SRN, Rakousko ... ).
Nyní bych se chtěl zmínit o typizaci zvířat. Tato je prováděna téměř od počátku existence klubu (r. 1982). První typizační kódy vytvořil na požadavek klubu př. ing. Fingerland ( autor několika vzorníků, přední odborník v současné genetice, uznávaná králikářská kapacita nejen v ČR, ale v celé Evropě ).
Tyto typizační kódy byly používány až do r. 1992, kdy chovatelská komise pod vedením ing. Kazbundy vytvořila typizační kódy nové. Typizační kódy byly formulovány jako otevřené s tím, že typizační komise má právo je podle potřeby doplnit tak, aby vyjadřovaly celkový obraz o zvířeti a jeho soulad s cílem šlechtění. Typizační kódy platné do roku 1992 v podstatě kopírovaly vzorník a tím i kódovaly výroky posuzovatele v jednotlivých pozicích. Systém typizací se změnil i v jeho technickém provádění. Do roku 1992 typizoval především určený posuzovatel a komise vznášela jen doplňující poznámky, nyní komise má hlavní a rozhodující hlas a posuzovatel úlohu poradce.
Srovnáme-li typizaci z poč. r 1992 a dnes, zjišťujeme změny vývoje plemene. Podle jednotlivých čísel Zpravodaje lze dovodit, které vady a přednosti toto plemeno zaznamenávalo v té době a které dnes. Rovněž nás upozorňuje čeho je nutné si všímat více, čeho méně a také to co je podstatné a co ne.
Typizace od svého zavedení byla základní podmínkou pro registraci zvířat "S". Po změně registračního řádu sice tento požadavek byl přetransformován do komerční podoby, ale vždy zvýhodňuje v chovu potomky od typizovaných rodičů.
Nyní bych se chtěl zmínit o změnách v jednotlivých pozicích a vývoji Nb z pohledu pořadí, dle oceňovacího lístku a typizace.
Základní podmínkou pro typizaci je hmotnost (pozice 1 ). Hmotnost je stanovena na 10 bodů, tj. 4,0 - 5,0 kg. Dnešní podmínky hmotnosti námi odchovaných králíků Nb již většinou odpovídají vzorníku a to, jak z hlediska měsíčně požadovaných přírůstků, tak i u dospělých jedinců, není vážnějších problémů. Doby, kdy členové klubu občas svými hlasy na schůzích klubu chtěli zjemnit stupnici měs. Přírůstků, jsou dávno minulostí. Dá se říci, že linie s nízkými váhovými přírůstky z našich chovů vymizely. Velký význam na tom má i podíl rozšíření granulovaných krmiv, i když ani jejich paleta není vždy dostatečná. Důležitým faktorem pro tuto pozici je zařazovat do chovu jedince s optimální hmotností, tj. v horní hranici hmotnostní stupnice ( cca min. nad 4,5 kg ) a odchovy selektovat.
V pozici 2 - tvar je hodnoceno více faktorů. Když to vezmeme podle typizace je to především kůže (K), linie hřbetu a tvar zádě (L), pírko (P) a končetiny (A). V této pozici z hlediska typizace se selekce daří velmi obtížně. Kdybychom podle jednotlivých let z výsledků typizace sestrojili graf, tak bychom mohli nakreslit sinusoidu, která by vše nejlépe vystihla. Typizace vždy ale upozorní v daném období chovatele čeho je třeba si všímat především. U kůže zůstává stále velkým problémem zejména lalůček ( k2 popř. k4 ), je to poměrně přísně trestaná vada, ale na druhé straně zvířata bez lalůčku ukazují, že lze i toto potlačit. Částečnou vinu je třeba vidět zase v krmení, kde ne vždy se podaří udržet výživu na úrovni optima, ale částečně se jedná i o záležitost genetickou. Co se týče vady ( k5 či k7 ) - volná kůže, zde je vidět i výkyvy ve výživě vinou nepravidelnosti, či výstavní činností apod.
Linie - ještě před několika málo lety velmi rozšířená vada vystouplé hrboly ( l1 ), se v současnosti jeví na ústupu, nutné je ale dávat pozor na l2 - mírně sražená záď, která se nyní začíná více občas objevovat.
Pírko - v minulosti se sem tam objevilo p5, ale v současné době je alarmující zejména p3 - p4 - hravé a vleklé či dokonce šikmé pírko, které jsou výlukovou vadou a kazí celkový dojem i u jinak kvalitních zvířat. Zde bych toto viděl jako důsledek neodborné příbuzenské plemenitby, která muže tuto deformaci přinášet. U importu může být příbuzenská plemenitba i utajená.
Končetiny - nastalo poměrné zlepšení n1 - n2 ( síla hrudních končetin a prošlapy ) - tyto vady se vyskytují o něco méně.
Pozornost proti tomu je nutné věnovat n4 kravský postoj, n5 - jiné vady hrudních končetin, n6 - jiné vady pánevních končetin, kde zejména n4 brání zvířeti v přirozeném pohybu a je degenerativní. Vady n5, n6 se sice vyskytují omezeně, ale pozor na ně, jsou velmi viditelné, zejména n5.
V pozici 3 - typ je hodnoceno tělo a končetiny a krk. V této pozici je základem pro hodnocení celková vyváženost jednotlivých proporcí těla. Velmi významným znakem je tvar těla (T), kde se více méně hodnotí rozdělení svalstva na těle. Většina zvířat, která se dostanou do typizace je bez "psaní" a to znamená tělo průměrné, které sice může být i u zvířete výborného, pokud je toto vyvážené v ostatních pozicích, ale zvířata s (T) budí celkově příznivější dojem. Vada (t1) se objevuje zejména u 1,0 při uspěchané typizaci, kdy zvíře je ještě příliš mladé na typizaci. Vada (t3) užší hruď se objevuje ještě sem tam, ale ne již tak často jako v minulosti. Je vidět, že selekce není jednoduchá a zmírnit vliv tzv. "starého typu" není jednoduchou záležitostí. Vada ( t2 - kratší ) se objeví občas u zvířat na dolní hranici váhové stupnice, pokud tato zvířata mají jiné přednosti, např. ucho, hlavu, linii a srst, tak není námitek pro zařazení, ale pokud nejsou dominantní v žádné pozici, není moc dobré zařazovat je do chovu.
Samostatnou kategorií pro typizaci i pro posouzení je srst (pozice 4 ). V této oblasti existuje mnoho rozdílných názorů. Většinou je vždy na prvním místě kritika termínu výstavy. Myslím si, že toto je sice jeden z faktorů, ale ne až tak podstatný.
Zastávám názor, že srst je zrcadlem výživy zvířete a z cca 50 %, dalších 30 % je záležitostí genetiky, 10-15 % ovlivní chovatel přípravou na výstavu a teprve zbytek je záležitostí termínu výstavy. Nakonec nás o tom přesvědčila i Evropská výstava, kde byl na první pohled patrný rozdíl mezi zvířetem zahraničním a tuzemským. Je nutno připomenout, že především všechna plemena králíků jsou kožešinovými zvířaty, a proto důraz na srst je na místě. Na letošním mistrovství v Holicích se projevil vliv exportu. Bylo zde poměrně větší zastoupení zvířat s dobrou srstí a to právě u chovatelů, kde je v chovu zařazen jedinec z dovozu. A když k tomu přidá chovatel odpovídající výživu a péči, je vidět výsledek a to se letošní termín ( 2.3.), někomu nejevil dobrý, přesto že začínal březen, ale kvalita se našla. Velkým přínosem pro zlepšení srsti v našich chovech by bylo rozšíření sortimentu krmných granulí, speciálně určených a nadávkovaných pro kategorii zvířat, která krmíme, tak jak je to třeba v SRN, ( speciální granule před výstavou ). Je sice pravda, že u kvality srsti hraje línání svoji roli, ale u kvalitní srsti ne tak podstatnou. Při poslední typizaci v Holicích bylo podstatně více zvířat s velkým "S" a nebo bez "psaní" než tomu bylo v minulosti, třeba před rokem, kdy zima měla menší výkyvy než letos a výstava se konala o 2 týdny dříve.
Zvláštní kategorií u srsti jsou zvířata, která ji mají delší nebo nerovnou. Tato srst není nikdy pružná a kazí celkový dojem předvedeného zvířete. Tato zvířata mnohdy rozbijí šlechtitelské úsilí po mnoho generací odchovu.
Pozice 5 je podle nově platného vzorníku - Hlava a uši
Na prvním místě typizace je hlava, hodnotí se její šíře - dle pohlaví a pak zejména klabonos. V posledním období začalo mnoho zvířat vykazovat vadu h3 (ploché čelo) a to i u hlav poměrně výrazných. Proto byl doplněn typizační kód o h6 - dostatečná šíře, která ve spojitosti h3 poskytuje obrázek o zvířeti. Vada h3 se začala objevovat zřejmě po některých zvířatech z dovozu a na zvířeti působí velmi rušivě.
Dalším hodnocením 5 pozice je ucho. Dodnes není ujasněno u některých posuzovatelů ani základní názvosloví vad podle vzorníku, na druhé straně je třeba mít na paměti, že pěkné ucho dotváří exteriér výstavního zvířete. Před 15 lety bylo pěkné zmasilé ucho ojedinělé, i když se v některých chovech objevovalo. Nyní je možné říci, že většina Nb má poměrně dobré, co se týče zmasilosti a osrstění, (u4,u7,u8), na druhé straně se stále nedaří vyselektovat zejména u5 ( rozkleslost uší ), částečně se zlepšila vada u6 ( nasazení ucha ), velmi ojediněle se vyskytuje u1 ( delší ) či u2 ( tenčí ), což svědčí o tom, že většina chovatelů má cit pro výběr chovných zvířat a sleduje typizaci.
V 6 pozici je nově hodnocena barva krycího chlupu a podsada.
U této pozice vcelku problém není, pouze se objevují na výstavách králíci s nažloutlou barvou, nebo přímo žlutou, která není zašpiněná z přepravky, ale už od chovatele z kotce ( někdy se jedná o velmi temperamentní zvíře, které neustále hrabe) a takové zvíře se těžko připravuje na výstavu.
V nově platném vzorníku máme o jednu pozici více - Péče a zdraví
Na tuto pozici je třeba dát opravdu pozor. Stává se, že zvíře velmi kvalitní není připraveno na výstavu ( nečisté pohlavní koutky, nášlapky na pánevních končetinách, neošetřené drápy ) každá z vad je trestaná 0,5 bodovou srážkou. Není-li zvíře dostatečně připraveno může to výrazně ovlivnit ocenění jinak vynikajícího zvířete.
Závěrem lze říci, že Nb se za 20 let existence klubu dostal do kategorie zvířat, která se chovají nejen pro užitek, ale i pro krásu. Dále je nutné si uvědomit, že ve velkochovech se již nyní používají většinou hybridní králíci typu HYLA, ZIKA apod., ale při jejich šlechtění je používán i Nb jako jeden z rodičů pro hybridizaci.
Původní smysl klubu rozšíření chovu Nb, jako jednoho z plemen rané produkce s dobrými přírůstky, je plněn velmi dobře. Králík Nb má své nezastupitelné místo na všech výstavách pořádaných ČSCH. I když v posledních letech došlo ke snížení počtu chovatelů na všech stupních i v klubu, kvalita zvířat a jejich počet je stabilizován a lepší.
Toto všechno ukázalo i Mistrovství klubu v Holicích 2000. Špičkoví členové chovatelé Nb mají své odchovy natolik vyrovnané, že mezi zvířaty při rozdělení titulů a čestných cen rozhodovaly maličkosti a to je dobře. Myslím si, že naše činnost je smysluplná a své opodstatnění má i v budoucnu.
Jednotlivé změny dle nově platného vzorníku se nejvíce dotkly plemene Nb, kde došlo k největšímu rozdělení a přesunu pozic.
Ostatních plemen se týká pouze rozšíření o 7 pozici - Péče a zdraví proto nebude u jednotlivých plemen popisována. Další změnou u ostatních plemen je hmotnost, která na 10 bodů je stanovena 4,0 - 5,0 kg.
V této pozici se jedná zejména o připravenost králíka na výstavu, ( vyčištění uší, vyčištění pohlavních koutků, ošetření drápů, odstranění nášlapků na pánevních končetinách, zdraví dle vzorníku, kde je výčet zjevných příznaků nemocí.
Jedním z uznaných masných plemen u nás chovaných je králík kalifornský. Byl vyšlechtěn G. S. Westem obchodníkem s kožešinami, kterému nezáleželo jenom na produkci masa, ale také na hodnotné a bílé kožce. Plemeno vyšlechtil zpětným křížením ze tří plemen: - samice R - kryl samcem Čm a z tohoto křížení vybrané samce kryl na samice Nb. Selekcí dále vybíral jedince ruského zbarvení a ustálil plemeno v nynější podobě.Již v roce 1928 bylo tehdy jako nové plemeno, zařazeno do amerického vzorníku.
Nutno si připomenout, že v Kalifornii, v USA, byla vyšlechtěna i plemena Nč a Nb. Kal byl vyšlechtěn jako jedno z dvojice plemen šlechtěných především na produkci mladých masných králíků, králičích brojlerů. Historicky nejstarší králík ( Himalájský hranostajový sibiřský ), dal také zbarvení králíku kalifornskému. Jeho tělo je pokryto bílou srstí, ale části těla - uši, nos, běhy a pírko, jsou tmavě zbarveny. Evropští chovatelé se snaží, aby barevné znaky byly výrazně černé a ostře oddělené od bílé základní barvy. Ne vždy se to plně daří.
Náš stanovený standard je, získat králíka s velmi dobrým osvalením žádaných partií, jemné, ale pevné kostry s co největší výtěžností. Další požadavek je, získaní kvalitní srsti, pro možnost využití v kožešnickém a kloboučnickém průmyslu.
Je nutno přiznat, že v počátcích dovezeného plemene byl o ně neobyčejný zájem pro vyhlášenou užitkovost a líbivost . Velkou chybou bylo křížení s R, pro získání intenzivnější černé barvy na stanovených částech těla. Početná chovatelská veřejnost zapomněla, že sytá černá barva není dána genofondem, ale je podmíněna chladem - tzv. "akromelanismem" . Všude tam, kde se Kal chová v chladnějších podmínkách se sytější černá barva dostaví.
Mimo černého Kal byl již vyšlechtěn - Kal modrý a Kal hnědý. Požadované užitkové vlastnosti se shodují s původně dovezeným Kal černým. Myslím si, že je třeba vyzvednout dobrou plodnost a mléčnost, současně s výbornými mateřskými pudy. Je nutné, v rámci plemene hledat možnosti jak dosáhnout požadované hmotnosti a typu. Na výstavách se takto požadovaní jedinci v dostatečné míře vyskytují. Chce to je provádět přísnou selekci a k další plemenitbě využívat těch jedinců, kteří uvedené parametry dobře přenášejí.
Tomu by měla napomáhat především prováděná "typizace" jednotlivých králíků a tím podpořit další příznivý rozvoj tohoto pohledného a nenáročného plemene.
V rámci KCHKMP by měla také intenzivněji pracovat skupina - sekce Kal. Častěji se scházet a společně hledat usměrnění a možný směr dalšího rozvoje. Nic přece nebrání tomu, aby se v rámci klubu nehledaly podněty, které by Kal opětně postavilo na patřičnou úroveň. Vždyť v klubu je dostatek chovatelů plemene Kal. Některé samostatné kluby ani takový počet členů nemají.
Zájem o toto plemeno je v široké chovatelské veřejnosti neustále značný a vyhovující jedinci mají zaručen stálý odbyt. Možná by k rychlejšímu zlepšení pomohl i dovoz ze zahraničí, ale jen takových jedinců, kteří by nadějné zlepšení určitým způsobem zaručovali. V každém případě, místo různého křížení s ostatními plemeny, dělání pokusů, je správné jít cestou maximálního výběru v rámci stávajících chovů. Máme jich dost a v celé řadě vyhovujících pro stanovené parametry, jak nám náš vzorník ukládá. Chce to jen trpělivost, vybírat a do chovů zařazovat nadějné jedince.
Pokud se půjde naznačenou cestou, pak pevně věřím, že se v poměrně krátké době budeme opět těšit z tohoto líbivého a pozoruhodného plemene.
Všem chovatelům přeji vytrvalost a trpělivost a lepší výsledky se jistě projeví jak v typu, tak v barvě s trvalejší hodnotou.
Burgundský - Lapin de Bourgonge, tak ho nazývají Francouzi. V roce 1973 bylo toto plemeno popsáno ve vzorníku asi takto : Poz. 1 - 4 viz Kalifornský, v 5 a 6 pozici jako Novozélandský červený. V této době se králík Bu téměř od Nč v barvě nelišil. Tato skutečnost se nelíbila jak posuzovatelům tak samotným chovatelům králíka Bu. Proto šlechtění začali zaměřovat na zesvětlení barvy. Tímto se chtěli co nejvíce přiblížit barvě králíků chovaných v celé Evropě.
Kolem roku 1970 byli od chovatele Museteliho z Francie dovezeni chovní králíci, kteří byli použiti v chovech př. Juřiny a Koury. Mnoho současných chovatelů Bu začínalo a používalo v chovu potomky těchto králíků. Díky dovezeným králíkům se zlepšila plodnost. V typu a barvě se příliv této cizí krve nijak výrazně neprojevil. Proto se ve šlechtění pokračovalo dál.
V roce 1980 byl proveden další nákup importu. A to z Německa od chovatele Gabriela. Po tomto samci se zlepšila barva - došlo j jejímu zesvětlení. V této době však králík Bu měl velké nedostatky v typu a především v pozici tvar. Vystouplé hrboly kyčelních kostí. Proto velmi mnoho králíků obstojně vypadajících v typu mělo bodové srážky za tuto vadu. Z toho důvodu se bodové hodnocení pohybovalo v průměru mezi 92-93 body. Někteří králíci se pohybovali na hranici 90 bodů.
V této době byl po dohodě KCHKMP a přítelem Ing. Blokešem uskutečněn dovoz Bu ze Švýcarska od př. Spiesse. U potomstva došlo ke zlepšení zádí, zvýšení hmotnosti. Zároveň se tento import negativně projevil ve 3 poz. - došlo ke zvýšení délky uší. Díky provedeným importům a cílevědomého šlechtění členy klubu se králík Bu velmi přiblížil standardu. V chovu Bu je stále co zlepšovat: především b barvě, zkracovat délku uší, vylepšovat typ a také nesmíme zapomínat na hrboly kyčelních kostí. Největší důraz by měl být stále kladen na barvu, která by měla být světlejšího odstínu pomerančové. Tohoto dosáhneme jen přísnou selekcí.
Proto by se při klubových výstavách a soutěžích mělo přihlížet při výběru vítězů soutěží nejen k celkovému hodnocení ale především k barvě krycího chlupu - upřednostňovat světlejší odstín.
Posuzování králíka Bu
K 1 pozici - hmotnost lze říci, že králíci Bu ve většině dosahují váhových přírůstků stanovených standardem. Taktéž hmotnost v dospělosti ( 4,0 - 5,0 kg ) je u většiny vystavených zvířat dosažena.
Ve 2 pozici se musíme především zaměřit na hrboly kyč. kostí. Ke značnému zlepšení došlo nákupem importů. V žádném případě nemůžeme být spokojeni s výskytem volných kůží na krku u samců. V této pozici nesmíme zapomínat na pírko. Na výstavách se objevují králíci, kteří mají pírka křivá nebo s odumřelým koncem. V postavení končetin se s hrubými vadami setkáváme zřídka.
Poměrně velké rozdíly můžeme sledovat v typu. Největší vadou, která se v této pozici objevuje je délka uší. Délka uší u vystavených zvířat často dosahuje 13 c,, což je hranice pro verdikt - výluka. V souvislosti s délkou uší nesmíme také zapomínat na jejich zmasilost, tvar a osrstění. Nezanedbatelnou vadou jsou šíře nasazení uší, u kterých při větší délce často dochází k rozklesávání. Délku a šířku těla můžeme dávat do závislosti na hmotnosti. Zvířata s nízkou hmotností mají většinou úzké tělo. Tělo má být zavalité bez znatelného krku. Síla hrudních končetin odpovídá většinou standardu.
Čtvrtá pozice se dá u Bu hodnotit jako velmi dobrá. Vystavovaní králíci mají ve většině srst hustou s výrazným pesíkováním. Kvalita se také zlepšila po zařazení importovaných jedinců do chovů.
Největší variabilita se u plemene Bu projevuje v 5 pozici. Na výstavách se setkáváme s jedinci připomínajícími Nč králíky a na druhé straně s králíky velmi světlými. Jak všichni víme měla by se barva pohybovat mezi světle pomerančovou a bledě červenou ( plavou ). Barva očních kroužků, skráňových skvrn, vnitřních stran končetin a spodiny pírka by měla být světle krémová. Odstín krycí barvy by měl být pokud možno po celém těle stejný. Nejčastějšími vadami v této pozici je výskyt bílých chloupků, pásků na hrudních končetinách, světlé boky, tmavě lemované uši, bílá spodina břicha a jiný odstín barvy očí a drápů než ukládá standard. Při posuzování je třeba aby světlejší odstín ( standard ) byl na oceňovacím lístku vyzvednut jako přednost.
Šestá pozice pojednává o barvě podsady. Ta by měla být nepatrně světlejší než barva srsti. Barva má být stejná až ke kůži. Na břichu má být světlejší - slonovitá, na pírku téměř bílá až bílá. K největším vadám patří barva velmi světlá až bílá, našedlá nebo namodralá světlá barva podsady kdekoliv na těle. Vyjímkou je barva pírka.
Všeobecně lze k posuzování králíka Bu říci, že je třeba upřednostnit znaky, které jsou pro toto plemeno typické. Např. bezvadný průběh hřbetní linie, zavalitost těla, síla končetin, osrstění, správná délka a tvar uší, kvalitní a pružná srst a především její barvu.
Do chovu zařazovat jedince, kteří tyto znaky splňují a tím skýtají záruku dobrého potomstva. Při zařazování do chovu využívat výsledků typizace a podle ní sestavovat chovné dvojice.
Za dobu trvání klubu lze říci, že se kvalita chovaných zvířat stále zvyšuje. Taktéž se zvýšil i počet chovatelů chovajících toto plemeno. Kvalitu chovaných zvířat můžeme porovnat především na národních a klubových výstavách. Je jen chybou malý počet kontrolovaných chovů u členů klubu. Vždyť v současné době je v klub ještě dostatečný počet členů, kteří podmínky pro P nebo K chov s rezervou splňují. Králík Bu se plně vyrovná v růstových schopnostech králíku Nb a různým masným hybridům. Co se týče výtěžnosti mnohé předčí. Věřím, že členové klubu budou nadále pokračovat v nastolené cestě šlechtění Bu králíka. Vždyť i toto plemeno má také svoje kouzlo, kterým si získává další své příznivce-chovatele.
Siamský velký Siv
Vznik siamského králíka se datuje kolem roku 1986, kdy se zapálení chovatelé ing. Lada Krejčová, ing. Pavel Řídký a Josef Brůna dali do velmi náročné, ale jak je vidět dnes prospěšné práce. Když si dali cíl vyšlechtit nové masné plemeno a to ještě s kresbou, málo kdo by věřil, že přijde i výsledek. Siamský králík byl uznán na národní výstavě v Brně v roce 1992 a zařazen do našeho vzorníku. Tímto ale práce na novém plemenu neskončila, uznáním došlo jenom k prvnímu kroku při šlechtění. Od doby uznání tohoto plemene uplynulo již 9 let a můžeme dnes konstatovat, že máme skutečně siamské králíky na takové úrovni, že je můžeme dnes chovat a registrovat bez použití šlechtění, nebo výzkumných chovů. Siamští králíci jsou dnes již ustáleným plemenem, i když se ve vrhu objevují mláďata světlá výstavní, ale i tmavá, která jsou rovněž použitelná do chovu.
Siamský králík patří mezi masná plemena s vysokou výtěžností, slabé kosti, slabá kůže, která je kožešnicky ceněna.
Popis jednotlivých pozic:
Hmotnost - na plný počet 10 bodů je rozmezí 4,0 - 5,0 kg, s touto hmotností nejsou žádné problémy, spíš se objevují zvířata na horní hranici. Měsíční přírůstky plně vystihují masné plemeno.
Tvar - u této pozice platí všeobecná kritéria pro průběh hřbetní linie, polohu končetin, pírka, kůži a vnější pohlavní orgány. Dnes máme králíky s velmi pěknou zádí. Ostatní vady jsou stejné jako u ostatních plemen. Je potřeba se vyvarovat zařazování samců do chovu s volnou kůží na hrudi a krku.
Typ - snahou a cílem šlechtění je zavalité tělo, válcovité, s dobrou zmasilostí bez znatelného krku.Délka ucha je úměrná velikosti těla a je 11 - 12 cm. Vyskytují se dnes králíci s dobrým typem, ale máme též králíky s užší hrudí, znatelným krkem, je třeba věnovat pozornost i síle hrudních končetin.
Srst - se daří držet na velmi dobré úrovni, je ale potřeba při zařazování do chovu brát zřetel i na kvalitu a délku srsti.
Barva krycího chlupu, siamské znaky - sám název nám dává na zřetel, že tato pozice je nejnáročnější. Cílem je dosáhnout ideálu, ale všichni kdo chovají Siv víme, že je to nereálné. Barva krycího chlupu je velmi světle nažloutle šedá / madagaskarová / se siamskými znaky. Siamské znaky tvoří - maska , oční kroužky, skráňové skvrny, čelní siamský kříž ( který nesmí chybět ), barevné uši, zátylkový klín, méně výrazný hřbetní pruh o šířce 8 - 10 cm, končetiny a pírko. Tyto znaky jsou bez ostrého ohraničení. Siamské znaky tvoří dominantu vzhledu siamských králíků.Čím více je králík rozlínalý tím je barva tmavší, dochází k časté skvrnitosti povrchu těla, k přetrhání hřbetního pruhu, nebo hřbetní pruh chybí úplně a po těle se objevují barevné tmavé mapy, nebo melírování. Občas se objevují bílé drápy.
Barva podsady - by měla být světlejší než barva krycího chlupu. Výskyt bílé podsady není vadou.
Je jenom potřeba, aby se siamský králík více rozšířil, a byla možná větší spolupráce mezi chovateli tohoto líbivého a užitkového králíka
Uznán byl nitranský králík při konání národní výstavy drobného zvířectva v Nitře 16. Listopadu 1977. Tohoto králíka vyšlechtil v Nitře kolektiv pracovníků Výzkumného ústavu živočišné výroby pod vedením doc. Ing. Jaroslava Zelníka Csc., v rámci výzkumného úkolu zaměřeného na problematiku šlechtění králíků masného typu. K vyšlechtění nitranského králíka bylo použito tří plemen - králíka ruského, francouzského stříbřitého a kalifornského.Původně byl nitranský králík šlechtěn pro podmínky velkovýrobních technologií. Našel ale plné uplatnění i v drobných chovech. Dnes však toto plemeno takřka vymizelo, na výstavách se sním již nesetkáváme. V klubu je jen jeden chovatel tohoto plemene, což si myslím že je škoda neboť toto plemeno je zajímavé, s dobrou výtěžností, plodností i odolností.
U nás je nitranský králík uznán s malým g, shodně jako kalifornský modrý, na Slovensku je uznán s velkým G , malé g má na Slovensku pouze kalifornský modrý.
Vznik kuního králíka se datuje rokem 1924, kdy chtěl zahradnický mistr Thomsen z Hanburku vyšlechtit králíka, který by svou srstí připomínal jihoamerickou vačici virginskou neboli opossum. Tak křížil Vm, A, Ha, Za, Ka (Du). Výsledky křížení však nebyly uspokojivé. Po poradě s jedním z největších německých králíkářských odborníků F. Joppichem, přidal ještě do pokusů činčilového samce.
Výsledek byl překvapivý, neobjevila se sice mláďata se zbarvením opossum, zato měla dosud nebývalou bronzovou barvu s temným stínováním. Byli nazváni kuní králíci.
Na celostátní německé výstavě kožešinových zvířat v Berlíně roku 1928 byli kuní králíci vystaveni hned vedle skutečných kun a kožešnickými odborníky byli velmi obdivováni
Nezávisle na práci Thomsenově v Německu byli v roce 1923 vyšlechtěni i v Anglii kuní králíci, rovněž za pomoci činčily, dostali název Siamese Rabbits. Ale i v USA v Kalifornii se v roce 1924 objevili nezávisle kuní králíci s názvem American Sabbles a konečně i ve Francii spatřili světlo světa opět nezávisle kuní králíci - Lapin zibeline.
Náš velký kuní je jakousi jeho obdobou vyšlechtěnou ovšem výhradně z našich domácích zdrojů.
Déle než tři roky se jeho šlechtěním zabýval chovatel Martin Vrána ze Zborovic. Chovatelská veřejnost se s jeho výsledky mohla seznámit na výstavě mláďat králíků v Děčíně v roce 1980 a téhož roku i v Brně. Zájem o vystavená zvířata byl značný, škoda, že zájem není dnes, kdy je kuní králík vystavován jen minimálních počtech.
Kuní králík je dnes chován ve dvou barevných rázech, hnědý a modrý. Hnědý však převládá co do počtu chovaných i vystavovaných. Hmotnost je shodná s masnými plemeny, na 10 bodů 4,0 - 5,0 kg.
Tělo má zavalité, široké a dobře osvalené. Hlava má být široká v čelní i nosní partii, samice jemnější.Končetiny kratší silnější, polovzpřímený postoj. Uši mají mít délku 11 - 12 cm, mají být masité dobře zaoblené. Srst je hustá o délce 3 cm.
Barva krycího chlupu u hnědého rázu je pastelově hnědá, u modrého pastelově modrá. Jako kuní znak se na hřbetě táhne od kořene uší až k pírku tmavohnědý pás široký asi 8 - 10 cm., u modrého tmavší modrý pás. Hřbetní pás přechází směrem k bokům a na prsa ve světlou postelovou barvu krycího chlupu bez ostrého ohraničení. Krycí barva na břiše je též pastelově hnědá nebo modrá. Ke kuním znakům patří dále tmavé zbarvení uší, nosní maska, očních kroužků, pírka a končetin, tmavší skráňové skvrny a světlá čelní partie zvaná zrcadlo. Barva očí je u hnědého hnědá, u modrého šedomodrá s karmínovou panenkou. Drápy jsou tmavě rohovité. Oba dva barevné rázy jsou uznány ve světlém a středním odstínu barvy. Barva podsady je shodná s barvou krycího chlupu, na světlejších místech je světlejší, v místech kuních znaků je tmavší.
Problém který se u kuních králíků vyskytuje je v nevýrazných znacích, bílých chloupcích v krycí barvě.
Přáním klubu je, aby si kuní králík našel větší oblibu mezi chovateli a došlo k většímu rozšíření.
Králíci plemene Novozélandský bílý byli vyšlechtěni ve třicátých letech 20. Století v USA. Cílem šlechtění bylo plemeno, které při intenzivním výkrmu "ad libitum" bude vykazovat dobré přírůstky ve svalstvu při zachování jemnější kostry a to tak, aby ve stáří 10-12 týdnů dosáhlo hmotnosti 2,5 kg.
Přenos tohoto plemene do Evropy lze datovat rokem 1958, kdy byly zakládány první farmy pro odchov v Anglii a Francii.
Bylo to období, kdy na základě nových poznatků o dietetice králičího masa došlo k průběžnému zvyšování poptávky.
První importy zvířat do ČR je možno zařadit do roku 1960. Mezi prvními chovateli tohoto plemene je označován literaturou chovatel př. Dopita z Hlinska v Č. V počátku ovšem nebylo dovezeno dostatečné množství zvířat a tak jedinci, kteří se dostávali do jiných chovů byli často pářeni s ČA, což bylo ve svém počátku chovu dovoleno.
Bohužel výsledkem byl postupný úpadek typu těla plemene Nb.
Nutno si připomenout, že v Kalifornii, v USA, byla vyšlechtěna i plemena Nč a Nb. Kal byl vyšlechtěn jako jedno z dvojice plemen šlechtěných především na produkci mladých masných králíků, králičích brojlerů. Historicky nejstarší králík ( Himalájský hranostajový sibiřský ), dal také zbarvení králíku kalifornskému. Jeho tělo je pokryto bílou srstí, ale části těla - uši, nos, běhy a pírko, jsou tmavě zbarveny. Evropští chovatelé se snaží, aby barevné znaky byly výrazně černé a ostře oddělené od bílé základní barvy. Ne vždy se to plně daří. 
Kolem roku 1970 byli od chovatele Museteliho z Francie dovezeni chovní králíci, kteří byli použiti v chovech př. Juřiny a Koury. Mnoho současných chovatelů Bu začínalo a používalo v chovu potomky těchto králíků. Díky dovezeným králíkům se zlepšila plodnost. V typu a barvě se příliv této cizí krve nijak výrazně neprojevil. Proto se ve šlechtění pokračovalo dál.
Siamský velký Siv
Vznik siamského králíka se datuje kolem roku 1986, kdy se zapálení chovatelé ing. Lada Krejčová, ing. Pavel Řídký a Josef Brůna dali do velmi náročné, ale jak je vidět dnes prospěšné práce. Když si dali cíl vyšlechtit nové masné plemeno a to ještě s kresbou, málo kdo by věřil, že přijde i výsledek. Siamský králík byl uznán na národní výstavě v Brně v roce 1992 a zařazen do našeho vzorníku. Tímto ale práce na novém plemenu neskončila, uznáním došlo jenom k prvnímu kroku při šlechtění. Od doby uznání tohoto plemene uplynulo již 9 let a můžeme dnes konstatovat, že máme skutečně siamské králíky na takové úrovni, že je můžeme dnes chovat a registrovat bez použití šlechtění, nebo výzkumných chovů. Siamští králíci jsou dnes již ustáleným plemenem, i když se ve vrhu objevují mláďata světlá výstavní, ale i tmavá, která jsou rovněž použitelná do chovu.
Siamský králík patří mezi masná plemena s vysokou výtěžností, slabé kosti, slabá kůže, která je kožešnicky ceněna.
Popis jednotlivých pozic:
Hmotnost - na plný počet 10 bodů je rozmezí 4,0 - 5,0 kg, s touto hmotností nejsou žádné problémy, spíš se objevují zvířata na horní hranici. Měsíční přírůstky plně vystihují masné plemeno.
Tvar - u této pozice platí všeobecná kritéria pro průběh hřbetní linie, polohu končetin, pírka, kůži a vnější pohlavní orgány. Dnes máme králíky s velmi pěknou zádí. Ostatní vady jsou stejné jako u ostatních plemen. Je potřeba se vyvarovat zařazování samců do chovu s volnou kůží na hrudi a krku.
Typ - snahou a cílem šlechtění je zavalité tělo, válcovité, s dobrou zmasilostí bez znatelného krku.Délka ucha je úměrná velikosti těla a je 11 - 12 cm. Vyskytují se dnes králíci s dobrým typem, ale máme též králíky s užší hrudí, znatelným krkem, je třeba věnovat pozornost i síle hrudních končetin.
Srst - se daří držet na velmi dobré úrovni, je ale potřeba při zařazování do chovu brát zřetel i na kvalitu a délku srsti.
Barva krycího chlupu, siamské znaky - sám název nám dává na zřetel, že tato pozice je nejnáročnější. Cílem je dosáhnout ideálu, ale všichni kdo chovají Siv víme, že je to nereálné. Barva krycího chlupu je velmi světle nažloutle šedá / madagaskarová / se siamskými znaky. Siamské znaky tvoří - maska , oční kroužky, skráňové skvrny, čelní siamský kříž ( který nesmí chybět ), barevné uši, zátylkový klín, méně výrazný hřbetní pruh o šířce 8 - 10 cm, končetiny a pírko. Tyto znaky jsou bez ostrého ohraničení. Siamské znaky tvoří dominantu vzhledu siamských králíků.Čím více je králík rozlínalý tím je barva tmavší, dochází k časté skvrnitosti povrchu těla, k přetrhání hřbetního pruhu, nebo hřbetní pruh chybí úplně a po těle se objevují barevné tmavé mapy, nebo melírování. Občas se objevují bílé drápy.
Barva podsady - by měla být světlejší než barva krycího chlupu. Výskyt bílé podsady není vadou.
Je jenom potřeba, aby se siamský králík více rozšířil, a byla možná větší spolupráce mezi chovateli tohoto líbivého a užitkového králíka
Uznán byl nitranský králík při konání národní výstavy drobného zvířectva v Nitře 16. Listopadu 1977. Tohoto králíka vyšlechtil v Nitře kolektiv pracovníků Výzkumného ústavu živočišné výroby pod vedením doc. Ing. Jaroslava Zelníka Csc., v rámci výzkumného úkolu zaměřeného na problematiku šlechtění králíků masného typu. K vyšlechtění nitranského králíka bylo použito tří plemen - králíka ruského, francouzského stříbřitého a kalifornského.Původně byl nitranský králík šlechtěn pro podmínky velkovýrobních technologií. Našel ale plné uplatnění i v drobných chovech. Dnes však toto plemeno takřka vymizelo, na výstavách se sním již nesetkáváme. V klubu je jen jeden chovatel tohoto plemene, což si myslím že je škoda neboť toto plemeno je zajímavé, s dobrou výtěžností, plodností i odolností.
U nás je nitranský králík uznán s malým g, shodně jako kalifornský modrý, na Slovensku je uznán s velkým G , malé g má na Slovensku pouze kalifornský modrý.
Vznik kuního králíka se datuje rokem 1924, kdy chtěl zahradnický mistr Thomsen z Hanburku vyšlechtit králíka, který by svou srstí připomínal jihoamerickou vačici virginskou neboli opossum. Tak křížil Vm, A, Ha, Za, Ka (Du). Výsledky křížení však nebyly uspokojivé. Po poradě s jedním z největších německých králíkářských odborníků F. Joppichem, přidal ještě do pokusů činčilového samce.
Výsledek byl překvapivý, neobjevila se sice mláďata se zbarvením opossum, zato měla dosud nebývalou bronzovou barvu s temným stínováním. Byli nazváni kuní králíci.
Na celostátní německé výstavě kožešinových zvířat v Berlíně roku 1928 byli kuní králíci vystaveni hned vedle skutečných kun a kožešnickými odborníky byli velmi obdivováni
Nezávisle na práci Thomsenově v Německu byli v roce 1923 vyšlechtěni i v Anglii kuní králíci, rovněž za pomoci činčily, dostali název Siamese Rabbits. Ale i v USA v Kalifornii se v roce 1924 objevili nezávisle kuní králíci s názvem American Sabbles a konečně i ve Francii spatřili světlo světa opět nezávisle kuní králíci - Lapin zibeline.
Náš velký kuní je jakousi jeho obdobou vyšlechtěnou ovšem výhradně z našich domácích zdrojů.
Déle než tři roky se jeho šlechtěním zabýval chovatel Martin Vrána ze Zborovic. Chovatelská veřejnost se s jeho výsledky mohla seznámit na výstavě mláďat králíků v Děčíně v roce 1980 a téhož roku i v Brně. Zájem o vystavená zvířata byl značný, škoda, že zájem není dnes, kdy je kuní králík vystavován jen minimálních počtech.
Kuní králík je dnes chován ve dvou barevných rázech, hnědý a modrý. Hnědý však převládá co do počtu chovaných i vystavovaných. Hmotnost je shodná s masnými plemeny, na 10 bodů 4,0 - 5,0 kg.
Tělo má zavalité, široké a dobře osvalené. Hlava má být široká v čelní i nosní partii, samice jemnější.Končetiny kratší silnější, polovzpřímený postoj. Uši mají mít délku 11 - 12 cm, mají být masité dobře zaoblené. Srst je hustá o délce 3 cm.
Barva krycího chlupu u hnědého rázu je pastelově hnědá, u modrého pastelově modrá. Jako kuní znak se na hřbetě táhne od kořene uší až k pírku tmavohnědý pás široký asi 8 - 10 cm., u modrého tmavší modrý pás. Hřbetní pás přechází směrem k bokům a na prsa ve světlou postelovou barvu krycího chlupu bez ostrého ohraničení. Krycí barva na břiše je též pastelově hnědá nebo modrá. Ke kuním znakům patří dále tmavé zbarvení uší, nosní maska, očních kroužků, pírka a končetin, tmavší skráňové skvrny a světlá čelní partie zvaná zrcadlo. Barva očí je u hnědého hnědá, u modrého šedomodrá s karmínovou panenkou. Drápy jsou tmavě rohovité. Oba dva barevné rázy jsou uznány ve světlém a středním odstínu barvy. Barva podsady je shodná s barvou krycího chlupu, na světlejších místech je světlejší, v místech kuních znaků je tmavší.
Problém který se u kuních králíků vyskytuje je v nevýrazných znacích, bílých chloupcích v krycí barvě.
Přáním klubu je, aby si kuní králík našel větší oblibu mezi chovateli a došlo k většímu rozšíření.